Přeskočit na hlavní obsah

Mýty o studentech češtiny


Nějaký ten týden zpátky jsem vydala článek Studovat češtinu? Pouze navlastní nebezpečí!, ve kterém jsem se snažila vyvrátit předpoklady a mýty o studiu češtiny na vysoké škole. Dnes chci na tento článek navázat a zaměřit se na samotné studenty. Protože věřte tomu nebo ne, ale je spousta věcí, které si o nás lidi myslí, a pak jsou vždy překvapeni, když jim je vyvrátíme.



 UMÍME DOKONALE PRAVOPIS. To je jedna z těch věcí, která spoustě lidí naskočí jako první. A mělo by to platit zvláště u nás, kteří studujeme češtinu se zaměřením na editorství. Bohužel opak je pravdou. Netuším, zda všichni vyučující předpokládají, že pravopis automaticky ovládáme ze střední, ale spousta lidí v tom může stále plavat. Nemáme žádný povinný předmět, ve kterém by nás v pravopise drtili. A upřímně si myslím, že by to bylo potřeba.

NEMUSÍME SE MOC UČIT, PROTOŽE JSME PŘECE ČEŠI. Tohle jsem už zmiňovala v předešlém článku. Předpoklad, že jsme Češi, a tudíž pro nás musí být studium jedna velká pohoda – pěkný kec! To, co umíme ze střední či základní školy je naprosté minimum. Takže je to prostě obor jako každý jiný, jako byste studovali jakýkoli jiný jazyk.

MLUVÍME JEN SPISOVNĚ. Další pěkný blábol. A skutečně mě nenapadá, kde na to lidé chodí. Ano, předpokládá se, že na zkouškách, u státnic a při veřejných projevech budeme mluvit spisovně. Ale to by měl dělat každý, ne jen bohemisti! I my mluvíme sprostě, obecnou češtinu, moravským nářečím a já nevím čím ještě. Já sama v soukromém životě docela ve velké míře používám obecnou češtinu (a to i v chatu). Mluvit se svými kamarády ale pouze spisovně mi přijde hrozně směšné.

NESNESEME JEDINOU CHYBU. Toto se váže už na předešlé body. Asi se předpokládá, že jsme všichni grammar nazi. Ano, rádi upozorníme na chybu a opravíme ji, ale jsme taky lidi. I my děláme chyby, když něco píšeme. A stejně tak se dokážeme kontrolovat, když někdo z našich kamarádů napíše blbě zprávu. Známe rozdíl mezi prací a soukromým životem.

NONSTOP ČTEME. Asi to neplatí pro všechny. Protože znám lidi, kteří čtou pořád. A já si upřímně docela ráda občas odpočinu po povinné četbě. A někteří ani tu povinnou četbu nečteme.

PO DOSTUDOVÁNÍ CHCEME UČIT. Vždy jsem si myslela, že studenti češtiny na filozofické fakultě tam šli studovat, protože nechtějí učit. Protože kdyby chtěli, šli by na pajdák. A asi dost z nás to tak i má. Ale proč většina našich vyučujících neustále opakuje větu „To až jednou budete učit…“? Proč? Vážně mi to nedává smysl.

NEUZNÁVÁME CIZÍ JAZYKY A PŘEJÍMÁNÍ Z NICH. A to především v dnešní době, kdy polovina populace běžně používá v konverzaci anglická slova. Ano, příčí se mi, když někdo zcela bezdůvodně používá slova z jiných jazyků, ale současně to dělám taky, protože něco čeština prostě tak výstižně vyjádřit nedokáže. Třeba takový „jet lag“. Takže ne, nebráníme se tomu. Ale jako se vším – v rozumné míře. Protože je dobré umět vlastní mateřský jazyk než nějaký jiný. Zvláště u dětí.


Doufám, že jsem vám alespoň trochu ukázala, že jsme také lidi. Že si lidé před námi nemusí dávat pozor ani na pusu a ani na prsty. Každý dělá chyby. Ani bohemisti nejsou neomylní.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli jste také nějaké takové předpoklady o nás měli, popř. jestli sami studujete češtinu a setkali jste se s tím.


Komentáře

  1. Haha :D já obdivuju všechny, kteří jdou studovat češtinu, protože já bych nemohla :D jsem antitalent na češtinu ! :D
    Jak píšeš, že neumíte dokonale pravopis, protože ze základky a střední umíme minimum, tak to je bohužel pravda.. u nás na střední tomu věnovala prvák a tim, že se to musíme učit hlavně doma:D.

    Shard of Dreams

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.