Přeskočit na hlavní obsah

Kreativita

Kreativita je něco, čemu se nedá naučit. Musíte ji v sobě zkrátka objevit. Někomu se to podaří lehce a někdo k jejímu nalezení bude muset vynaložit veškeré své úsilí. Tak či tak to ale ve výsledku stojí za to, nemyslíte?



Kreativitu lze definovat mnoha způsoby: „produktivní styl myšlení odrážející se v činnosti člověka“, „zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost“ či jen „tvořivost, tvoření“. Ve výsledku je to ale stále všechno kreativita – proces realizování nějaké vlastní myšlenky (ehm… potlesk pro mou definici).

Většina lidí si ve spojitosti s kreativitou vybaví především umělce – spisovatele, malíře, tanečníky, zpěváky, fotografy a já nevím koho ještě. To ovšem není vše. Kreativní totiž může být úplně každý. Kreativní je vědec, který se pokouší přijít na lék proti neznámé nemoci. Kreativní je mechanik, jenž dostal za úkol opravit auto, aby přestalo vydávat ten nepříjemný zvuk. Kreativní je i rodič snažící se vymyslet program letních prázdnin pro své malé dítko.

Kreativní může být opravdu KAŽDÝ!

A to je něco, co spoustě lidem nedochází.

Většinou je těžké v sobě to kreativní já objevit. Pokud ale člověk věří ve své schopnosti a chce tuto svou stránku objevit a rozvíjet, ta trnitá cesta mu za to stojí. Bude to chtít zkusit mnoho činností, ale věřím, že každý z nás nakonec něco najde.

KAŽDÝ z nás je v něčem dobrý!

Současně ovšem nežijeme ve filmu, knize nebo nějakém snu. Každý kreativec jednou za čas okusí to nepříjemné a nahořklé sousto – tvůrčí krizi. Stává se to všem, kteří něco tvoří. Naše mysl je tak moc unavená ze všeho toho tvoření, že se prostě vypne a z nás v této chvíli nevypadává nic rozumného. Trápíme se tím. A často si i klademe otázku, zda se nám naše kreativita vrátí.

Vrátí. Ale chce to čas.

Někomu to bude trvat pár dní, týdnů a někomu třeba i pár měsíců. Konec ale bude stejný – všichni opět objevíme to, v čem jsme dobří, a opět budeme tvořit. Četla jsem již mnoho rádoby návodů, jak se tvůrčího bloku zbavit. Podle mě ale zabírá jen jediná věc – čas! Odlákat myšlenky od čehokoli kreativního a dělat něco jiného. Vycestovat na vzdálená místa, podnikat setkání s přáteli – zkrátka cokoli, co člověka zabaví natolik, aby přestal přemýšlet nad svou krizí. A kreativita se pak jednoho dne vrátí zpět sama.

Věřte tomu! Věře sami sobě a svým schopnostem.

Kromě času se mi v poslední době osvědčil ještě jeden způsob, jak se alespoň na chvíli z té bubliny vymanit. Často jen tak sedím venku a snažím se vnímat co nejvíce vjemů. Pozorovat ptáky, poslouchat ruch automobilů, nasávat vůni přírody. A skutečně to pomáhá. Tak nějak to člověka povznáší. Začnou mě v té chvíli napadat slova, která zprvu nedávají smysl, ale postupem času se prolínají a splynou v něco nového.

Současně někdy člověku pomůže kontakt s okolím. Posedět s kamarády v kavárně, v parku, vyrazit s nimi do města. Přátelé nám častokrát mohou dodat tolik sil, abychom svou zatoulanou kreativitu byli schopni nalézt. A vlastně díky tomu vznikl právě i tento článek…

A tímto bych chtěla vzkázat – nejen své kamarádce Lucce, ale i všem ostatním –, aby neztráceli víru. Ty šedivé dny bez kreativity odezní a pak bude vše opět dávat smysl. Chce to jen čas. Každý v sobě má své kreativní já. A každé kreativní já si potřebuje čas od času odpočinout a nabrat síly na nový začátek.

A to pak opět všichni budeme ve svém živlu. A nikdo nás nezastaví!



Komentáře

  1. Náhodou, ta definice je fajn :). Mně hodně pomáhá, čtení, poslouchat televizi, písničky, bavit se s lidmi, abych načerpala nějaká slova, nějaký způsob vyjadřování, a potom to sama mohla používat. Zrovna dneska se mi líbilo když babička řekla, od čerta k ďáblu. Jsou to taková slova a slovní spojení, která pasivně znáš, ale nenapadlo by tě to použít. Ne že bych někoho kopírovala, ale člověk se učí tím že poslouchá, že jo. Pěkné rady, jen to někdy není tak jednoduché, každý to známe, když to zrovna nejde, tak se nedonutíš :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.