Přeskočit na hlavní obsah

Chvilka poezie s Nikol #4

Poslední dny víc než kdy jindy své emoce opět vypisuji ve verších. Většině lidí se nelíbí, říkají, že jsou má slova pesimistická a depresivní. Já v nich naopak vidím jakousi naději, světlo. A tak vítejte po měsíci a pár dnech u dalších mých výplodů, u další chvilky poezie.


Má „poezie“ (ano, stále mě baví ji takto nazývat) se změnila. Popravdě nevím, proč k tomu došlo. Oblíbila jsem si lyrické verše, které dávají dohromady dvě sloky o čtyřech verších. Jde mi spíše o vyjádření pocitů než o nějakou velkou fabuli. A jak už jsem psala v úvodu, spoustě lidem se tahle má nová poetika nelíbí. Mně ovšem ano. Já v tom vidím ten optimismus, tu naději. Nejspíš to bude příklad básní, které zkrátka chápe jen sám autor.

Nadýchaný beránek
plující po obloze
noc těžkých hádanek
kroky na ochoze

Nádech a výdech
nechte mě být
stísněna ve zdech
klid už jen mít.

Posledních několik dní se mi vybavují vzpomínky na různé osoby – ať už členy rodiny, tak bývalé přátele. Při psaní následující básně jsem neměla přesný cíl, myšlenku. Prostě jsem jen psala, co mě v té chvíli napadlo. Po dopsání verše „s Kunderovým Žertem“ jsem se dostala do úzkých a nemohla najít správný rým. V té chvíli mi myšlenky zničehonic zabloudily k dědovi. K člověku, který tady už rok není. A já prostě nějak věděla, že tuhle báseň mu chci věnovat.

Lehký dotek větru
a v uších melodie
krčím se ve svetru
nádech prozódie

Píšu verš za veršem
hledám nápovědu
s Kunderovým Žertem
vzpomínám na dědu

Se vzpomínkami se bude pojit i následující báseň. Je o něco delší. Je o vyrovnávání se člověka s minulostí, o překonání bolesti a nové cestě dál. O tom pocitu, kdy vám přijde, že už hůř nemůže být, vy se nadechnete a prostě jdete dál.

Uběhl rok, utekla léta
cítím prázdnotu a konec světa
přivírám víčka, šátrám v tmách
hledajíc naději v šedivých dnách

Telefon bzučí a skáče na stole
modlím se k bohu, ať je už po škole
otvírám zprávu a nedbám ničeho
byl to Halas, či slova Nietzscheho?

Dvě slova, tři tečky, havraní křik
bráním emocím a polykám vzlyk
utíkají hodiny, běží čas
zavírám oči a pohřbívám hlas

Na závěr jsem zvolila tři takové mé experimenty. Jde o haiku (druh japonské poezie, strýček Google vám jistě řekne víc). Odhodlala jsem se k tomu díky článku na blogu Kosatec. Neříkám, že je to nějaké veledílo. Spíše opravdu experiment, jelikož jsem chtěla zjistit, zda mi to vůbec půjde. Opět jde spíše o myšlenky, pocity.

Kapičky deště
padají na parapet
a já už jen sním.


Rozkvetlá růže
smějíc se na zahradu
pomalu dýchá.


Jedna myšlenka
tělo se začíná chvět
konečným štěstím.

​To je už skutečně vše, co jsem vám dnes chtěla přednést. Věřím, že alespoň jednomu človíčkovi se třeba něco líbilo. A současně doufám, že mě má múza neopustí a já budu tvořit dál. Určitě mi napište, která z básní se vám líbila nejvíce.

Múza s vámi, lidičky!


Komentáře

  1. Mně se to líbí. Vůbec mi to nepřipadá pesimistické nebo tak něco. Piš verše dál, ráda si zase něco přečtu.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak mně se nejvíce líbila ta třetí a poslední. Samozřejmě se mi líbí všechny, jak jinak. ♥ Na tohle jsi prostě expert, krása. A jo, možná jsou slova pesimistická, ale hlavní je, že ty jsi v tom viděla pravý opak. Vlastně jde jen o to, co cítíš ty. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Nikol, hrozně mě tvá poezie baví a jsem ráda, že jsi reagovala na jeden z mých článků. Díky tomu komentáři jsem teď tady a čtu tento článek. Jsi opravdu dobrá. Myslím, že i kdyby jsi psala jen tvou poezii, tak by se lidé rádi vraceli. I já se budu dál ráda vracet. Trochu mi připomínáš mě asi 2 roky zpět. Nikdy jsem teda nepsala poezii, ale psala jsem články s podobným nádechem. Taky jsem vyjadřovala své myšlenky a pocity, jen zase po svém. Hrozně moc ti držím palce a určitě se brzo vrátím. Také ti chci poděkovat za tvůj komentář na mém blogu, moc si ho vážím!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.