Přeskočit na hlavní obsah

Evžen Boček – Aristokratka



Otec kdysi poznamenal, že pokud existuje peklo, má podobu matky skloňující slovo deštník.



Evžen Boček je český spisovatel a kastelán. Svou prvotinu – Deník kastelána – vydal pod pseudonymem. Sérii o mladé aristokratce ale již vydával pod svým pravým jménem a za první knihu – Poslední aristokratka – získal literární Cenu Miroslava Švandrlíka. Série sestává ze tří knih, které vyšly během čtyř let – Poslední aristokratka (2012), Aristokratka ve varu (2013) a Aristokratka na koni (2016).

Hledáte-li oddechové čtení na celodenní lenošení v posteli či na odpolední vyhřívání na sluníčku a k tomu máte rádi starý, dobře známý český humor, je Evžen Boček autor, který si jistě zaslouží vaši pozornost. A o čem je vlastně jeho trilogie o aristokratce Marii Kostkové z Kostky?

Příběh začíná ve chvíli, kdy se Marie se svými rodiči stěhuje z New Yorku do České republiky, přesněji na jejich sídlo Kostku. Celý příběh je psán formou Mariin deníku, kdy jsme seznámeni s každodenním chodem na Kostce – počínaje zabydlováním, přes návštěvnické prohlídky až po svatby. Každá postava, která se v knize vyskytuje, je něčím originální a takříkajíc směšná – počínaje paní Kostkovou, obdivovatelkou princezny Diany, až po zahradníka, pana Spoka, který má strach snad ze všech nemocí. Třešničku na dortu dostane příběh ve chvíli, kdy se na Kostce objevuje Deniska, dcera právníka rodiny Kostků, která s nimi bude bydlet. Tím je tedy celý „blázinec“ dovršen.


O knihách mi před lety říkala mamka a pak jsem o nich slyšela ještě několikrát. Je tomu asi tři týdny zpátky, co mi došlo, že potřebuji nějaké klidné čtení, a tak jsem sáhla právě po Aristokratce. Prakticky pořád jsem se u toho musela smát. A věřte, že smát se v tramvaji nebo vlaku, není úplně normální. Dočteno jsem měla opravdu rychle. Knihy se čtou prakticky samy a nejsou ani moc dlouhé.

Josef znovu zopakoval svoje tvrzení, že lidi chodí na památky jenom zabíjet čas, protože na televizi se nedá dívat celý den a vydržet s malýma děckama v třípokojovém bytě přes víkend je nemožné.

Přečíst doporučuji opravdu všem. Je to přesně takový ten humor a taková literaturou, které je podle mého názoru na českém knižním trhu málo. A v mnohých každodenních situacích se třeba i sami najdete. Neočekávejte nějaký hluboký děj, to skutečně nehrozí. Jak už jsem zmiňovala několikrát – je to skutečně oddechovka.

Já byla na sto procent spokojená. Už dlouho jsem se takhle nepobavila. A rozhodně v budoucnu plánuji, že si všechny tři knihy přečtu znovu.


Četli jste sérii o aristokratce Marii, popř. plánujete číst? A jak se vám knihy líbily?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.