Ve víru literárním


Žiji ve světě literárním, ve světě fantazie. Bojuji s každodenními muky, směji se absurditě. Každá má myšlenka nějak souvisí s knihou. Nebo snad kniha souvisí s mou myšlenkou?


Vycházím kamennou branou z budovy naší fakulty a přemítám, zda slova našeho přednášejícího byla pravdivá, či to byl jen žert. Házím to za hlavu a mířím do malé pražské kavárny, ve které se mám sejít se svou kamarádkou. Kavárnu mi před lety ukázala bývalá spolužačka, konala se zde skromná oslava jejích narozenin. Skromná opravdu byla, bylo nás pět nebo šest.

Beru za kliku a otvírám prosklené dveře vedoucí do kavárny. Pohledem přejíždím přeplněné stoly a nacházím prázdné místo u akvária. Usedám a téměř ihned ke mně přichází malá baculatá číšnice, taková kulička, a já jí diktuji svou objednávku. Odchází a já vzhlížím k obrazu na protější zdi – sedmiramenný svícen a na něm zapálená jen jediná svíce. Vyvolává to ve mně spoustu myšlenek. Podobný obraz mívala má babička.

Neuběhne ani pět minut a do kavárny vstupuje má kamarádka. Zdravíme se vřelým objetím, ona si objednává svou kávu a zákusek a takřka ihned se pouštíme do vášnivé debaty. Jsou to již dva měsíce, co jsme se neviděly, máme si toho spoustu co říct.

Kamarádka popisuje svou cestu do Prahy a omlouvá se za posunutí našeho střetnutí na pozdější hodinu. Na hlavní trati z Pardubic prý došlo k nějakým komplikacím. Říkala jí to nějaká dívka ve vlaku. Nějaký cestující ze Zlína údajně vytáhl nůž, když ho revizor požádal o předložení jízdních dokladů. Její historka zní jako z nějakého kriminálního seriálu, když líčí, jak jsou teď díky tomu ostře sledované vlaky.

Náhle se slova chopím já a vyprávím o zážitku z našich vysokoškolských kolejí. Je to historka o myších a lidech bydlících v přízemí. Hlupáci opomněli zavřít dveře vedoucí do sklepa, když odcházeli z kolárny, a do pokoje se jim dostaly dvě myšky. Očividně to nebyl host do domu, kterého očekávali. Kamarádka se směje a letmo pronáší, že jsou oba zbabělci, když nedokáží ani myš vynést z pokoje.

První káva je vypita a my si objednáváme další, hodiny běží. Debata se stáčí k plánům na letní prázdniny, k té prima sezóně. Spekulujeme o společné dovolené u moře, shodujeme se na výletu do Španěl, avšak naše příjmy dosáhnou jen na autobusový zájezd, který ihned zavrhujeme. Představa, že zbylí účastníci zájezdu budou postarší lidé, nás mírně děsí. Kamarádka proto navrhuje víkendový výlet do jejího rodného města, mají tam prý potok vhodný ke koupání a příliš lidí tam nechodí. Táži se, zda je to tam, kde je kříž u potoka, o kterém mi vyprávěla, a ona přikyvuje. S nápadem souhlasím a domlouvám se, že detaily vyřešíme později. Přeci jen je teprve máj.

Do pokoje na koleji se vracím okolo desáté hodiny večerní. Jsem spokojená a příjemně unavená. Následuje každodenní proces pětiminutového odtáčení vody, jelikož ve studené vodě se skutečně sprchovat nehodlám. Mezitím koukám na kytici, kterou mi v pondělí přinesl kamarád k svátku. Květiny ještě neuvadly, což mi na tváři kouzlí úsměv.

Po sprše se odebírám do postele a beru do ruky knihu. Nestává těžká hodina, půl jedenácté, a já v tuto chvíli nikdy nemohu usnout. Listuji a zastavuji se na stránce označené malým barevným papírkem. Začítám se do renesančního textu a už teď vím, že prožiji krásnou noc s Hamletem.

Knihu odkládám ve dvě hodiny ráno. Poslouchám to ticho rušené jen tikotem nástěnných hodin a uvědomuji si, jaká je tu příliš hlučná samota, jak moc je nesnesitelná lehkost bytí. Chmurné myšlenky ovšem rychle odeznívají a víčka mi pomalu ale jistě padají dolů. Usínám s klidem na duši a sním sen noci svatojánské.



Komentáře

  1. Wow, to je úžasné. A originálne, ako si spojila názvy kníh s tvojím životom. Skvelý článok. :)

    http://mozaikaticha.com

    OdpovědětVymazat
  2. Ty máš toho spisovatelského ducha prostě uvnitř sebe. Jak si dokázala zakomponovat názvy knih do delšího příběhu, aby měl hlavu a patu? Jako fakt tě obdivuji, protože něco takového čtu poprvé a fakt se mi to líbí. Jsi naprostá jednička, skutečně. ♥

    http://happi-er.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy