Přeskočit na hlavní obsah

TOP 7 – únor 2018

Arktické počasí, konec zkouškového období, stres z odevzdávání seminárních prací, začátek nového semestru – nějak tak bych shrnula celý měsíc únor. Troufám si říct, že se ve mně něco změnilo. Někomu to tak ale asi nepřijde. Ale o tom dále. Pojďme si celý měsíc shrnout.




Nový semestr znamená mimo jiné také nový nával povinné četby. Za ty tři měsíce musím přečíst minimálně 40 knih ke zkoušce z poválečné literatury. S hlubokým nádechem a výdechem jsem se do toho pustila.

Na doporučení své spolubydlící jsem jako první přečetla Prima sezónu od Josefa Škvoreckého. Popravdě jsem se už dlouho u knihy z povinné četby nezasmála tolik, jako právě u této knihy. Na jednu stranu mi je hlavního hrdiny neskutečně líto, na druhou si přeju mu jednu vrazit za to, jak moc je naivní a oplzlý.

Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají v plánu číst Škvoreckého, nebo třeba jen jeho Zbabělce, protože Prima sezóna této knize předchází a tak nějak příjemně vás uvede do děje.


Poslední tři nebo čtyři měsíce přemýšlím nad tím, že tuto kategorii nahradím nějakou jinou. Na Wattpad nemám už tolik času, jako jsem mívala (jako autor i jako čtenář). Objevila jsem jen dvě knihy poezie, které jsem si přečetla, ale nic víc. Do příští TOP 7 popřemýšlím nad jinou kategorií (pokud je něco, co by vás zajímalo, klidně mi hoďte nápady do komentářů).

Podlehla jsem kouzlu současné české a slovenské hudební scény. Po letech jsem se opět pustila do poslouchání Kaliho, ale také Chinaski, Kryštofa a spousty dalších. Čirou náhodou jsem jednou narazila na song Poslední od dvojice ABDE & SHARLOTA. Je to skutečně styl hudby, který běžně neposlouchám, ale nějak se mi tahle písnička zalíbila a mám ji hrozně ráda.


Objevila jsem pár nových kaváren, které jsem si oblíbila. A ke kávičce většinou kupuji i něco dobrého na zub. Je to taková malá odměna za ten všechen stres.

S kávou se také pojí otázka na vás. Přemýšlela jsem nad tím, že bych napsala článek o svých oblíbených kavárnách, nebo prostě o kavárnách, kam chodím. Zajímalo by vás to?


Tahle fotka vznikla úplnou náhodou. Byla jsem o víkendu na koleji, byla asi jedna hodina ráno a já nemohla spát. Koukala jsem z okna a vybavovala si takové ty pěkné fotky při západu slunce, při chabém osvětlení. A tak jsem si řekla, že bych taky takovou chtěla. Napadlo mě, že to zkusím. A vzniklo tohle. Jsem z té fotky unešená!


Od odchodu ze střední školy bojují s tím, kdo je přítel a kdo si na něj jen hraje. Spousta lidí odešla, sotva se za námi zavřely dveře. Až po maturitě jsem u spousty poznala, že jsou lidé, které skutečně v životě nepotřebuji, že mě akorát brzdí. Řekla jsem jim sbohem. A ocitla jsem se tak prakticky na dně. Neměla jsem skoro nikoho.

Na začátku února se ve mně něco změnilo. Poznala jsem, že tady jsou skutečně lidé, kteří se o mě zajímají, kteří jsou se mnou rádi. Jsem za ně neskutečně vděčná a nedokážu slovy popsat, jak moc jsem ráda, že je mám.


Kamarádka/spolužačka za mnou přijela a společně jsme šly na besedu Jaroslava Kmenty o jeho knize Boss Babiš. Kromě skvěle stráveného odpoledne, které doufám, že si zase někdy zopakujeme, jsem odcházela s věnováním a podpisem.


Jak jsem již psala v úvodu článku, skončilo nám zkouškové období. A já opět prolezla ze všech předmětů. Začal nový semestr (i když o týden později, než měl původně začínat) a stres započal znovu. Mám za sebou první dva týdny a mám pocit, že nic nezvládám. A nejsem sama. Naštěstí to beru s lehkým humorem. A hlavně kolem sebe mám lidi, kteří na to nahlíží stejně.

Našla jsem štěstí. V přátelích, v kávě, v životě. Jo, padám na hubu. Jo, není to žádná sranda. ALE snažím se z toho vytěžit maximum. Usmívám se, jsem mezi svými a jsem šťastná. A moc si přeju, aby mi to vydrželo.

Jaký byl váš únor?


Komentáře

  1. Tenhle styl článků se mi líbí a asi to možná budu taky praktikovat, protože je to skvělé uchování..člověk by ani nevěřil, že kafe může vykouzlit úsměv. :-) Proboha, přečíst tolik knížek? To bych se asi zbláznila, já musím číst jen tehdy, když mám na to fáákt náladu. :-( Ta fotka se západem slunce...z té jsem naprosto unesená. ♥ Nic krásnějšího jsem dlouho neviděla!
    A písničky Poslední jsem se jeden čas hodně naposlouchala. Mám od nich ráda i ostatní písničky..to bylo moje mládí, tý jo. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Tá fotka je proste úžasná. :) Vidno, že si mala zaujímavý mesiac. :)

    http://mozaikaticha.com

    OdpovědětVymazat
  3. tu písničku miluju :P abde jich ma spoustu dobrých nejlepší byla vzpomínky ale tu smazal

    OdpovědětVymazat
  4. Na té písničce jsem vyrůstala. Milovala jsem ji! :D A ta fotka je kouzelná :)
    Jinak ta kategorie - Co takhle nejlepší článek, co jsem za uplynulý měsíc četla u někoho jiného na blogu? :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.