Chvilka poezie s Nikol #1

Přicházím s novým konceptem článků. Jak možná víte z jednoho z předchozích článků (Polapena mezi verši), opět jsem po letech začala psát básně. Nebo se o to alespoň snažím.

Rozhodla jsem se, že bych je s vámi chtěla sdílet. A proto tento koncept. Taková chvilka poezie.



Budu ráda, když mi své názory napíšete do komentářů.

Dnešní dvě básně jsou plné pocitů, které mě několik posledních týdnů zaplavují. Někdo v tom najde smysl, někdo možná ne. Tak či tak přeji pěkné čtení.

VČERA V NOCI

Sedím na kraji cesty a hledím vzhůru,
hlava plná vzpomínek na noční můru,
kolena chvějí se, teplota stále klesá,
srdce se zavírá, přec duše si plesá.
Nebesa zakryla oblaka dýmu,
básník se utápí v nechtěném splínu.
Sen včera v noci ukrad mysl mou,
neptal se a zahalil ji svou tmou.
Chyběly náznaky, chyběla naděje,
chybělo světlo, jež u srdce zahřeje.
Ač nyní sedím na chladném betonu,
bojím se noci – strachu, že utonu.

OPADLÝ KVĚT

Ztracená v myšlenkách a ztracená ve verších,
čekám na zázrak či na pomoc zevnější,
úsměv sem a úsměv zase tam,
světlo ostatním, ač poddávám se tmám.
Zkazila jedno, zkazila vše,
odbil kostelní zvon a utichla mše.
Všechno to zkazila, zničila a odešla,
byla jsem upřímná, do srdce se ti již nevešla.
Roky a roky – co ty již znamenají? –
vlastně už nic, vždyť květy vždy opadají.



Komentáře

  1. Jo holka, moc pěkné. Četla jsem si to asi 3x. Ach... má slova.

    OdpovědětVymazat
  2. Úplně nejvíc se mi líbí poslední čtyři verše první básničky. Tak hezky do sebe zapadá, rytmicky i co se týče rýmů (že nejsou mluvnické). Je ale vidět, že ti to jde, řekla bych. Líbí se mi, že ses pustila do vázaného verše, to se dneska už moc nevidí a je to škoda.
    Hasta luego!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy