TOP 7 – září 2017

Poslední dny prázdnin, začátek nového semestru, babí léto a počátek podzimu. Za poslední dva týdny se toho na mě navalilo tolik, že se vůbec divím, že tady i přes neskutečné bolesti hlavy a nemoc sedím a píši tento článek. Ale už dost kňourání, jdeme si shrnout měsíc září!

Původně jsem měla v úmyslu zmínit takovou klasiku autora minulého století, který bude nejspíše součástí mé povinné částí příští semestr. Nicméně před týdnem jsem dostala ve škole referát na knihu Psychologie médií autora Davida Gilese.

Je to publikace určená například uchazečům o studium žurnalistiky. Současně si ale myslím, že by neuškodilo každému, kdyby si ji přečetl. Dočtete se v ní o základním vlivu médií na člověka, současně se zde řeší problém vztahu fanoušků ke známým osobnostem či kupříkladu poruchy příjmu potravy a nová média.


Přiznávám, jako čtenářka na Wattpad začíná docela solidně kašlat. I tak jsem se alespoň rozhodla vám doporučit tuhle začínající fanfikci na seriál RiverdaleFalse Alarm. Jedná se o skutečně začínající příběh, ale zatím si myslím, že je autorka _natymas_ na dobré cestě.


Jelikož jsem se poslední měsíc docela intenzivně trápila nad jedním ze svých starých příběhů a pokoušela se mu vdechnout nějaký život, neustále dokola jsem poslouchala písničku, která s ním má dost společného. Tedy primárně pro mě, čtenáři to pouto neobjeví. A vlastně o něm ani nepotřebují vědět. Dalo by se říct už stará vykopávka Paradise od skupiny Coldplay.

S blížícím se začátkem semestru a s nástupem do školy se pojilo poměrně dost stresu. V mém případě mi alespoň trochu pomáhají čaje, konkrétně ten domácí meduňkový. Vřele doporučuji všem studentům. Alespoň trochu vás to uklidní před zkouškou, testem či jiným stresem.

S koncem léta také přišlo poslední sklízení úrody na zahrádce – rajčata, zelené fazolky a dýně. A především ty zelené fazolky, což je něco, co bych mohla jíst snad celé dny.

Většina z vás – troufnu si říct, že nejspíš nikdo – nejspíš neví, že jsem před několika lety aktivně hrála na zoubcovou a příčnou flétnu. Konkrétně jsem odchodila tuším sedm nebo osm let na zoubcovou flétnu a čtyři roky na příčnou. S nástupem na střední školu jsem toho ale byla nucena zanechat. Jednak kvůli škole, jednak ze zdravotních důvodů. A dnes mě to neskutečně mrzí. Že jsem tehdy byla tak blbá a nevážila si toho, že tenhle koníček můžu dělat. Že jsem na to častokrát kašlala. Zkrátka jsem byla malé a především blbé dítě.

Pod postelí jsem našla krabici se svými starými notami a se svou příčnou flétnou, kterou asi v životě nebudu moci dát pryč. Zkusila jsem si zpaměti něco zahrát – téměř vše jsem zapomněla. Ale nebudu vám lhát, i při těch pár falešných tónech jsem měla slzy v očích.


Sama občas netuším, kde se to ve mně bere. Jednoho dne (většinou to je den, kdy se mi stane něco nemilého a mám blbou náladu) se prostě rozhodnu a mám neskutečnou chuť psát lidem a jen tak jim dělat radost. A je nepopsatelně nádherný pocit, když vám ti lidé začnou děkovat. Pak se i z toho pro mě špatného dne, stává něco lepšího.


Jako velká fanynka Harryho Pottera, která doposud nemá doma svou sérii těchto knížek, jsem si po prvním novém vydání pořídila i druhý díl.


Na počátku měsíce jsme se s babičkou vydaly do Dolní oblasti Vítkovic a nechaly se vyvézt na vyhlídkovou věž a kavárnu Bolt Tower. Musím uznat, že vyhlídka stojí opravdu za to! Jen je škoda, že jsme nechytly o trochu lepší počasí. Káva rovněž skvělá. Pokud budete mít někdy volné odpoledne, doporučuji zajít.


V Domě knihy Ostrava na Smetanově náměstí se v polovině měsíce uskutečnil křest audioknihy Michala Viewegha Bůh v Renoltu. Součástí křtu byla i krátká beseda a následná autogramiáda. Po čtyřech letech jsem si tedy nechala konečně podepsat svůj výtisk jeho knihy Báječná léta pod psa, kterou mám hrozně ráda.


Jak jsem zmiňovala na úplném začátku, započal nový semestr. Pro mě to tedy opět znamenalo stěhování na kolej. A tak jsem si patnáctého května sbalila kufry a odjela směr Olomouc. S motivací do dalšího vzdělávání, s chutí vidět své kamarády a spolužáky. (To, že mě ta motivace a chuť přešla po prvním týdnu, bych nechala na jindy.)

Pár dní po mém příjezdu (mám pocit, že to bylo hned druhý den) jsem tedy vzala svůj notebook a zavítala do malé, ale pěkné kavárny Cefé Bolzano, která se nachází v olomoucké části Neředín.


Víkend před nástupem zpět do školy jsem tedy procourala celou Olomouc, zašla si na svá oblíbená místa, vypila několik hrnků kávy v kavárnách a užívala si poslední hodiny samoty na koleji. Protože pak přijely mé dvě milované spolubydlící a vysokoškolský maratón opět započal.


A jaký byl váš minulý měsíc?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy