Přeskočit na hlavní obsah

Láska na třetí pohled

Jsem si více než jistá, že se každý z nás alespoň jednou za život setká s předsudkem vůči nějakému cizímu jazyku. Každý z nás alespoň jednou někdy uslyší: „Bože, ten jazyk je hrozný!“ A přesně to vede k nechuti, která nastane ve chvíli, kdy jsme nuceni se daný jazyk učit. Krásným příkladem je němčina. Jazyk tolik nenáviděný mnoha žáky základních a středních škol. Ještě před nějakou dobou jsem na tom byla stejně. V současné době jsem ale svůj názor kapku změnila. Pojďme si povědět, jak se to všechno odehrálo.


Na konci šesté třídy základní školy jsem byla nucena zvolit si druhý cizí jazyk – jak tomu bývá na většině škol. Na výběr jsme měli mezi němčinou a ruštinou. A jelikož jsem se nechtěla učit azbuku, vybrala jsem si němčinu. A tak jsem s dalšími šesti svými spolužáky začala tento předmět od sedmé třídy navštěvovat. V hlavě jsem měla ukotvenou představu toho kakofonního jazyka se složitou gramatikou. Jak mi s oblibou němčinu popisovali mí starší kamarádi.

K mému štěstí nás učila velice milá paní učitelka, vesměs výuka probíhala hrou a němčina mi nedělala nějak moc velký problém.
Těsně před nástupem na gymnázium jsem byla opět nucena vybrat si druhý cizí jazyk. Tentokrát se nabídka pozměnila – němčina, francouzština, nebo španělština. Srdce mi říkalo, abych se šla učit španělsky, ale vidina nové školy, těžší školy, mě stáhla opět k němčině. Své rozhodnutí jsem obhajovala slovy: „Učila jsem se ji tři roky na základce, aspoň budu mít první pololetí klid.“

Ano, klid jsem skutečně měla. Ale pak to začalo…

Němčina se mi za ty čtyři roky naprosto znechutila. Na hodiny jsem chodila se sebezapřením, úkoly jsem dělat nechtěla, na testy se odmítala učit. Ten jazyk se mi protivil, protivila se mi naše vyučující – a mám takové tušení, že já se jí protivila také – a ty klasické předsudky se mi zakořenily v hlavě. Těšila jsem se na den, kdy skončí úplně poslední hodina a já už němčinu v životě nebudu muset ani vidět.

Chyba. Nikdy neříkejte nikdy!

Uplynuly ty čtyři zasloužené měsíce po maturitě a já nastoupila na vysokou. K mé smůle – nebo štěstí? – musíme splnit z cizích jazyků určitý počet kreditů. A jelikož jsme se jako prváci dostali k zápisu předmětů jako poslední, angličtina na mě nezůstala. A tak hádejte, co si Nikol zapsala. Ano, němčinu! S myšlenkou, že příští rok přestoupím na jiný jazyk.

Opět omyl.


Přišla jsem na první hodinu němčiny pro mírně pokročilé. Před tabulí stála energická učitelka s úsměvem na tváři a zapálením pro tenhle jazyk. V první chvíli jsem z ní byla vyděšená. Ale pak mě to začalo neskutečně bavit! Výuku nehrotí, chválí nás pomalu i za chybné odpovědi. Němčina se pro mě stala jedním z mých oblíbených předmětů. Velká změna, co?

Nyní chodím do tohoto semináře již třetím semestrem. Příští semestr mě čeká poslední kurz a závěrečná zkouška. A já ten jazyk mám vážně ráda! Našla jsem si skvělé německé písničky, které se staly součástí mého každodenního playlistu, občas si přečtu nějaký ten německý článek. Němčina se pro mě stala oblíbeným jazykem a troufám si říct, že ji ovládám možná lépe než angličtinu. I když jen na úrovni mírně pokročilých.

Co z toho plyne?

Ano, vždy tu budou ty předsudky. Především u jazyka německého. Vše ale závisí na tom, jak moc se těchto předsudků budete držet. A také na přístupu vyučujícího/lektora. Pokud narazíte na někoho, kdo se bude snažit výuku brát pohodově, hravě, myslím, že si daný jazyk – ať už to je němčina, španělština, ruština a tak dále – zamilujete.

Nebraňte se novým věcem a vykašlete se na předsudky!


„Lass die andern sich verändern und bleib so wie du bist!“


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.