TOP 7 – srpen 2017

Poslední měsíc prázdnin. Měsíc teplotních rekordů, ale i krásných nočních bouřek. Měsíc spisovatelského bloku, ale současně plný nápadů a myšlenek. A teď si ho společně pojďme shrnout v jednom článku!



Teď mě asi hodně lidí přizabije, protože se opět budu opakovat. Protože i srpnová kniha je od Jo Nesbeho. Tentokrát je to pátý díl ze série detektivních příběhů – Pentagram. Proč mě tolik zaujal? Protože se částečně odehrává v Praze. A já prostě miluji, když se nějaký zahraniční autor zmíní v jakékoli podobě o České republice. A dále se mi také kniha líbila, protože v ní konečně umřela postava, kterou jsem tak hrozně moc neměla ráda.

Abych byla upřímná, tento měsíc jsem jako čtenářka Wattpad naprosto zanedbávala. (Nejen jako čtenářka, nikol…) Četla jsem jen asi tři příběhy, které mám v knihovně dlouhodobě.

A teď jsem si na jeden nový vlastně vzpomněla! Ano, jedná se o romanci z prostředí vysoké školy. Příběh nese název Kapka zoufalství,nádrž naděje a uchvátila mě především díky času vypravování. Setkala jsem se s mnoha případy, kdy autor neuměl vyprávět v přítomném čase, skákal do minulosti a podobně. Ale zde si je autorka Jana Halamíčková poměrně jistá. Příběh je už od začátku plný vtipných momentů. Doporučuji!

Tentokrát to není žádná němčina, žádná španělština a ani žádní Linkin Park. Dnes to jsou Hollywood Undead a její písnička California Dreaming. Po opravdu dlouhé době jsem vzkřísila libost k této skupině. A ten refrén prostě zbožňuju!


Někdy na začátku měsíce jsem si objednávala balíček od Mixitu. A součástí balíčku byla plechovka mrazem sušeného ovoce. A kdo to ochutnal, moc dobře ví, co mám na mysli. Vyhovuje mi, protože není tak sladké jako klasické sušené ovoce. A současně je to ovoce takové kyselejší a já mám hrozně ráda kyselé věci.


A jako pití jsem si zamilovala takovou tu mangovou věcičku, kterou má momentálně v nabídce Starbucks.



Sledujete-li mě na Instagramu, anebo jste někdo z mých kamarádů, moc dobře víte, jak ráda fotím výhledy. Občas mám pocit, že v telefonu nemám nic jiného. A mou oblíbenou fotkou pro tento měsíc je výhled na promenádu v Komenského sadech v Ostravě. Místo, kam ráda chodím se svou nejlepší kamarádkou.



Ano, je to můj tweet. Ale vystihuje to, čeho si na Twitteru tolik cením. Když se lidé dozvěděli o rozchodu nejmenované osoby, zahltili ji tolika krásnými tweety, takovou velkou podporou. Nevěřila jsem svým očím. Tak nějak mě to donutilo věřit tomu, že lidskost stále existuje.




Konečně jsme byly s mamkou v Praze. A kromě klasické obchůzky města jsme zavítaly i na Karlštejn.


Sehnala jsem konečně knížku, kterou jsem nutně potřebovala ve své knihovně. Protože tam najdu přesně to, co mě vystihuje.


S nejlepší kamarádkou jsme podnikly naši klasickou „přežíračku“. Takže jsme si objednaly sushi, hrály naše milované Česko – otázky a odpovědi, nervovaly se u Syberie a spekulovaly o smyslu našeho života nad červeným vínem.



Objevila jsem blog, jehož autorka si získala moji pozornost a v níž se tak trochu vidím. Takže pokud budete mít čas, mrkněte na blog Mozaika Tichá.

Současně vás chci vyzvat k přečtení úryvku z chystané knihy Chloe. Myslím, že je to něco, v čem by se hodně lidí mohlo najít. A současně je to psané ze života.

A začala jsem psát příběh, který mě naprosto pohltil (nejen mě) a při jeho psaní cítím, že jsem to skutečně já.

A jaký byl váš měsíc srpen?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy