Přeskočit na hlavní obsah

Rozhovor s KaterinaKacka

Každý z nás má nějakou minulost. Ať už o ní víme, nebo jsme na ni z nějakého důvodu zapomněli. V červnových TOP 7 jsem v kategorii Wattpad příběh zmiňovala knihu Hvězdy na nebi. Oslovila jsem autorku Kačku a přináším vám krátký rozhovor s ní.




Tvá kniha Hvězdy na nebi. Zkus lidem nějak stručně představit, o čem je.

Je to příběh o dívce, která zažila autonehodu, při které zemřel její otec a sestra, ale ona neví jak a proč. Po jejich smrti upadá do deprese a pokusí se o sebevraždu, kterou přežije a dostane se do skupiny, kde potká chlapce, který očividně zná její minulost. Dívka ale zapomněla i na něj, ale i přes to se s ním začne bavit. A víc asi prozrazovat nebudu.

Co tě přivedlo právě k takovému nápadu?

Ani nevím… Zkoušela jsem fanfikci, mafiánský příběh, který byl trochu fanfikce, a chtěla jsem jednou zkusit něco jiného. Pamatuju si, jak jsem ve Wordu psala, jak budou postavy vypadat a jak se budou chovat. Největší inspirace na to přišla z filmu, ve kterém měla hlavní postava také autonehodu a zapomněla na svého manžela, se kterým žila několik let. Našla jsem v tom nápad, a tak jsem toho využila.

Nejedná se o fanfikci, ale i přesto sis jako jednu z hlavních postav zvolila Karla Kováře. Co tě k tomu vedlo?

To samé, jako při Nabité zbrani. Když čtu různé fanfikce, tak si lépe vybavím, jak vypadá jaká postava, a tak toho využívám. Použiju postavu, kterou lidé znají a dám ji do příběhu. Navíc se mi tam hodil kluk podobný Karlovi, a tak jsem ho tam dala.

Ztotožňuješ se s nějakou z postav?

Ne, protože jich je víc.

Pokud to chápu dobře, předáváš některé své vlastnosti/zájmy více postavám?

Tak nějak. Kateřina je mé pozitivní já, které chodí na dramaťák, maluje a fotí. Kdyby tento rozhovor probíhal třeba měsíc dozadu, tak je to i mé „zadané“ já. Zato Eliška je mé depresivní já, které prožívá různé druhy bolesti a píše slohy. Jediné, co s ní nemám společné, je ten pokus o sebevraždu, protože mám fobii z krve, a proto není ani scéna, ve které se Eliška řeže. No a nakonec Karel, který zpívá. Jako malá jsem také zpívala, ale už je to dlouho, takže jsem nechala aspoň Karla, aby si to užil.

Hlavní hrdinka trpí bipolární poruchou. A celkově v příběhu panuje poměrně dost nemocí. Má to nějaký svůj účel?

Bipolární poruchu jsem zvolila kvůli knize, kterou jsem tehdy četla. Šlo o knihu Všechny malé zázraky, kde touto nemocí trpěl hlavní hrdina, ale svou nemoc neřešil. Při této nemoci je důležité brát prášky, jinak se člověk – i když nechce – spáchá sebevraždu. Chtěla jsem na tuto nemoc upozornit, protože je méně známá a bylo by fajn, kdyby o ní lidé věděli. Takže účel je vlastně zviditelnění.

Píšeš kapitoly pravidelně, nebo nárazově? Promýšlíš je několik dní, nebo prostě sedneš a napíšeš další?

Když přijde čas i nápad (takže v jednu ráno), tak se snažím zpracovat nápad na kapitolu, který vymýšlím, když nic nedělám anebo usínám. Nikdy si nic nepíšu. Vždy to jde z toho, co si vymyslím v hlavě. Občas ale přijde nápad, a tak ho hned napíšu. Takže podle toho, jak moc nápadů mám, tak tak píšu.

Jsi s příběhem sama zatím spokojená? A jaká je čtenářská odezva?

Ten příběh je rozhodně mé nejlepší „dílo“, ale nemám ho ráda. Teď to zní hrozně zvláštně, ale nemám ho ráda a to mě nutí psát novou kapitolu lepší a lepší. Dobré je, že jsem se dostala do bodu, kdy ho mám ráda a jsem spokojená s tím, co píšu. Odezva je menší, ale s tím jsem počítala, protože to není ani Mavy, ani fanfikce.

Je něco, co bys svým čtenářům ráda vzkázala?

Podřezání je děsně bolestivá sebevražda a žádná bolest vám nestojí za sebevraždu. Užívejte života, dokud to jde, a až vám bude nejhůř, hledejte věci, co máte rádi a čeho chcete dosáhnout. Hledejte je tak dlouho, dokud jich nebude jako hvězd na nebi.

A na závěr – jednou z hlavních postav je Karel. Doporučila bys ostatním nějaký cizí příběh s ním?

Opitý čajem, Hold on, The Photographer, Misantropy, Město Youtuberů… Je jich spoustu.

Děkuji za rozhovor.


I já děkuji.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.