Zpátky do minulosti?

Zdravím své imaginární čtenáře!
(Přiznejme si - nikdo tenhle blog nečte...)

Je to již pár měsíců, co jsem úspěšně nastoupila na vysokou školu. A je to teprve pár týdnů, co jsem zjistila, že to ale vůbec není legrace. Kdo sakra vymyslel tu všeobecně známou větu - vysokoškoláci si užívají svůj život?! Protože mně se to zatím moc nedaři...

S novou školou a novými lidmi jsem se také začala ptát sama sebe, zda má cenu se ohlížet za minulostí. Pozorováním svého okolí, které jsem ještě do nedávné doby nazývala partou přátel, jsem dospěla k názoru, že jsem asi dospěla. (Bravo, Nikol, to byla moc dospělá věta. Tleskám ti!)

Zním trochu jako dement, co? Nebojte, to si zvyknete... Nebo taky dement možná jsem? Kdo ví...

No dobře - k věci!

S nástupem na vysokou školu jsem poznala nové lidi, našla si nové kamarády - tedy já tomu říkám stejní blázni do jazyka a literatury jako já - a díky tomu všemu jsem se začala ohlížet na to, jaké kamarády jsem měla na střední škole. Neříkám, že to byli špatní lidé (vážně nic neříkám), ale zjistila jsem, že nemám potřebu je vidět. A tím myslím i ty, kteří mi byli hodně blízcí. (Sorry, guys...)

Ze střední školy se mnou zůstal jen jediný člověk. A to člověk, kterého ve svém životě opravdu chci. A on to ví! No dobře, občas pochybuju, že o tom ví, ale chápete... A tohle mi zkrátka k životu staří - mít nejlepší kamarádku v Londýně (Ano, Nikol, to je velice pozitivní...), nejlepšího kamaráda na stejné vysoké a skvělé kamarádky přes internet (Nikol, tohle ti k životu vážně stačí?).

A co z tohoto naprosto nelogického příspěvku, který by asi lépe napsala třináctiletá blogerka s fůrou zkušeností? Mé schizofrenní já by řeklo: "Chudáku, máš bídný život." Já jen říkám: "Nemá cenu se ohlížet do minulosti a mít v životě lidi, kteří vám jen podkopávají nohy a tváří se jako nejlepší přátelé." Amen!

(Ano, to bylo moc hluboké. Z toho se poučte, dámy a pánové. *fňuk*)

To bylo pro dnešní vylévání srdíčka asi vše. Tak zase někdy...



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy