Přeskočit na hlavní obsah

Naděje (ne)umírá

Říká se, že naděje umírá poslední. Jenže jak poznáme, že je daná možnost, situace, slovo skutečně to poslední? Opravdu naděje umírá? Nebo to je jen naše toužebné přání, náš únik od něčeho, co nám není příjemné?


Mnohokrát jsem již řekla či napsala, že jsem ztratila naději, že naděje prostě odešla. Když se nad tím zpětně zamýšlím, vlastně má slova nebyla tak úplně pravdivá. Neztrácela se naděje, jen já to prostě vzdávala, protože jsem nechtěla jít a bojovat dál.
Je tomu pár dní zpátky, co jsem jen tak ležela a přemýšlela nad vším možným. A v hromadě těch myšlenek se zrodila otázka: „Jak se řekne německy naděje?“ Automaticky jsem otevřela překladač a dotazované slovo zadala.

HOFFNUNG

Pro někoho krkolomné slovo. Chápu to. Němčina není zrovna libozvučný jazyk.

Vzápětí jsem začala přemýšlet, jak se slovo naděje nejspíš řekne v jiných jazycích. Došlo mi, že na tom vlastně nesejde. Že to lze říct v mnoha různých jazycích, ale vždycky to bude znamenat to samé – NADĚJE!

Vstala jsem z postele a stoupla si před balkónové dveře. Venku začínalo ráno a vše okolo mělo takovou zvláštní, přesto překrásnou barvu. Vytáhla jsem svůj telefon a vyfotila ten výhled na Instagram. Nebe na fotografii jako by vybízelo k nějaké hluboké myšlence, k nějakému slovu. Přesněji řečeno to byla tři slova:

HOFFNUNG IS HOPE

Pro někoho možná nesmysl. Někdo v tom třeba objeví hlubokou myšlenku. Nechávám to na vás…

Jen pamatujte, že naděje neumírá. Naděje je všude kolem nás, stačí jen otevřít oči. Naděje je naděje. Je jedno, jakým jazykem hovoříte, význam je stejný. Vždy je tu naděje, že zítřky budou lepší než včerejšky. A s úsměvem na tváři a nadějí v duši jde všechno lépe.


Protloukala jsem se podivným obdobím, „ztrácela jsem naději“. Ode dne pořízení této fotky se něco změnilo. Tento citát v obrázku od toho dne najdete na mé tapetě. Čtu si ho pokaždé, když telefon odemknu. Dodává mi to potřebou sílu, potřebnou víru. A já se od té doby usmívám.


Komentáře

  1. Nádherne napísaný článok. Ja som sa tiež istý čas chcela vzdať. Nechcela som bojovať, pretože som si myslela, že to nemá zmysel a že nemám nádej na šťastie. Neviem ako sa to vlastne stalo, ale jedného krásneho rána som si povedala, že sa nevzdám. A hovorím si, že proste budem veriť. Veriť v nádej, veriť v samú seba, veriť v lepšie zajtrajšky a budúcnosť. Veriť Bohu, že mi pomôže niesť kríž. Viem, že to znie trochu svätuškársky, ale ja tomu proste verím. A to je fuk, čo si človek pod pojmom Boh predstaví. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Esperanza, tak se naděje řekne španělsky. A i když, jak píšeš, na tom nesejde, líbí se mi to. Všechny jazyky, které jsem se kdy učila, měly pro naději velice hezký výraz. Ostatně i v češtině se mi to slovo líbí. (No dobře, jazyky jsou pro mě možná až nezdravě důležité, ale co jiného očekávat, když jsou mojí životní dráhou a v podstatě hlavní nadějí pro budoucnost? :D)
    Když jsem ten obrázek viděla u tebe na instagramu, říkala jsem si, o co asi půjde. Myslela jsem, že zakládáš nějaký blogový projekt, v němž půjde hlavně o němčinu, a proto jsem to posléze hodila za hlavu, neb němčinu zatím neovládám. Ale teď už mi to dává smysl a je v tom moc pěkná myšlenka. A i ta fotka je báječná.
    Zrovna teď jsem v takovém stavu, kdy se mi vše zdá moc těžké a nejradši bych to vzdala. Tedy, není to žádný akutní stav, spíš takový plíživý a tichý. Asi chápeš, jak to myslím. Ale vlastně je dost možné, že se časem zase vzchopím a začnu věci dělat s chutí. Jsem moc ráda, že tobě je teď lépe. Sice tě vůbec neznám, ale tvé myšlenky jsou mi moc sympatické. Měj se hezky a hlavně dostatek naděje.:)

    OdpovědětVymazat
  3. To je hezké, že Ti tapeta dodává sílu :). A máš pravdu naděje neumírá - hezká myšlenka.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.