Fenomén naší doby?

Žijeme v době, kdy je téměř vše možné. Každý může napsat písničku, nazpívat ji a hodit na YouTube či nějakým způsobem zveřejnit. Můžeme nakreslit obrázek a nahrát ho na deviantArt. Nebo můžeme sepsat svůj „životní příběh“ a vydat si knihu. Hranice se boří a člověk má možnost dosáhnout všeho, co si vysní.

Každý den se setkávám se začínajícími autory, kteří chtějí své dílo vydat knižně. Jako vášnivá čtenářka a pisatelka jsem pro i proti. Proč? To vám teď povím!

Zdroj

Literatura, kniha, je pro mě umělecké dílo. Něco, co má člověka donutit k zamyšlení, má mu to předat nějaké poselství, obohatit ho, přivést do světa fantazie. Psaní beru jako umění a upřímně si vážně nemyslím, že ÚPLNĚ každý je tímto nadáním obdařen.

Nejsem proti vydávání nových knih, objevování nových autorů. Co mě už opravdu rozčiluje, jsou knihy, ve kterých autoři píší sami o sobě. Autobiografie. Převážně se jedná o autory v mém věku, kteří – s prominutím – nic nezažili. Přijde mi absurdní psát o svém „velkém životním příběhu“, když je člověku něco málo přes dvacet (a někdy ani to ne). Ano, uznávám, tito lidé mohou mít zajímavý život, mohou mít za sebou spoustu dobrodružství, zážitků a nutkavá potřeba to sdělit světu je neopouští. Proč ale mají potřebu vydávat knihu? Proč o tom prostě nenapíší blog, nenatočí video, nenapíší sérii článků?

Další věcí, která mě už dosti obtěžuje, jsou youtuberské knihy. Teď čekám, že spousta lidí řekne/napíše, že si toho prostě nemám všímat. Chápu vás. Ale jsem člověk, který se v budoucnu bude v knižním světě pohybovat, a prostě musím něco říct!

Když Gogo vydal svou první knihu, přišlo mi to jako dobrý způsob, jak zaujmout fanoušky, donutit je ke čtení. Pak ale jako kdyby se roztrhl pytel! Začala vycházet série Já, Jůtuber. Někteří youtubeři si vydali vlastní knihy. Přerostlo to do takového rozměru, že tento „žánr“ vídám v knihkupectví na samostatném stojanu. O čem ale tyhle knihy jsou? Jaký je jejich účel?

Můj názor je, že měl někdo jen potřebu sepsat svůj „hrozně zajímavý“ život. Ano, asi zním teď dost hnusně a arogantně, ale je to můj názor. Ukamenujte mě! Mám pocit, že každý druhý youtuber má teď potřebu vydávat si vlastní knihu. Knižní trh se tím akorát zbytečně zaplňuje. A to se mi začíná dosti protivit.

Je to ještě pár měsíců zpátky, co jsem českou a slovenskou YouTube scénu sledovala pravidelně. Takže si o mně nemyslete, že jsem ta hejterka youtuberů. Některá tvorba se mi skutečně lidí, s některými těmito tvůrci sympatizuji, ale jejich knižní výplody se mi skutečně nelíbí.

Podtrženo a sečteno – než se bezhlavě rozhodnete, že si chcete vydat knihu, zamyslete se, jestli tím nějak obohatíte českou kulturu, literární umění.

Jaký máte názor vy?

Komentáře

  1. Zrovna dneska jsme se o tom doma bavili! :-D Jak je strašně absurdní a komické, když člověk, který ani neoslavil třicetiny (a míň) má potřebu sepsat svoje "paměti" a životní příběh. Podle mého názoru jde ve většině těchto případů spíš o šikovný (a otravný) reklamní tah a vidinu snadného zisku z prodeje knih fanouškům, než o jakýkoli intelektuální knižní počin... :-)
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  2. Já třeba autobiografie mladých lidí chápu v případě, kdy se jejich života dotklo nějaké společensky závažné téma (závislost, anorexie, násilí,...), o kterém je potřeba mluvit a text má pro ně spíše autoterapeutický význam.
    Dnes, kdy lidé jsou unavení z duševní práce a literatura má pro ně především zábavní funkci, nemají chuť hledat v ní něco, nad čím by museli přemýšlet (vidím to třeba na své mamince). Třeba takový ukázkový příklad je Deníček moderního fotra. Literární hodnota prakticky nulová, ale úspěch má větší než kdejaká knížka s Magnesií Literou. Souhlasím však s tím, že ne každý opravdu má na to, aby psal.
    Youtuberské knihy radši nekomentuju :D Ale kdyby díky nim měl někdo začít číst, proč ne...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy