Přeskočit na hlavní obsah

Nový příběh

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství."

Poslední den měsíce září. Pro většinu z vás nepodstatná informace. Pro mě pár dní od začátku nového příběhu. Od začátku plného radostí i strastí...


Psalo se sedmé září roku 2016 a já nasedala do auta - směr Olomouc. Na místo určení jsem dorazila krátce po poledni. První pocity? Strach, beznaděj, zoufalství. Seděla jsem beze slova v autě a pozorovala všechny, kteří se pomalu shromažďovali na parkovišti. Buď na tom nebyli psychicky tak špatně jako já, nebo svou beznaděj moc dobře skrývali. Ale stejně jsme na tom všichni byli stejně - byli jsme ti zmatení prváci. A proto jsme tu všichni byli. Abychom se seznámili. A tak začal Seznamovák 2016.

Po vyřčení mého jména jsem se poslušně sebrala a šla si kufr uložit do autobusu. O pár minut později jsem se usadila na prázdném dvojsedadle a vyčkávala, co se bude dít. A stalo se to. Usměvavá slečna se mě otázala, zda si může přisednout. Kývla jsem. A tak jsem se seznámila s Aničkou - prvním člověkem na naší škole.

Uběhlo pár hodin a náš autobus zastavil v Náměšti nad Oslavou. Ano, v nějakém zapadákově, který jsem ani nemohla najít na mapě. Omlouvám se všem, kteří zde bydlí, nebo toto místo znají, ale já jsem holka z velkoměsta. Mlčky jsem se vydala na dvou a půl kilometrovou cestu do campu. Nestihla jsem ujít ani dvacet metrů a oslovila mě další slečna. Jaká je náhoda, že ve skupině 250 lidí potkáte člověka ze svého malého oboru? Ano, správně! Minimální. Ale my se přece potkaly. Prohodily jsme pár základních otázek a odpoědí a pak to už šlo samo. Skamarádily jsme se. A tak začalo mé přátelství s Lůcou.

Chatka číslo třicet. Název jako z nějakého amerického hororu. Opak je pravdou. Horor to nebyl. Byla to nejlepší chatka s nejlepší partou, jakou jsem si mohla přát. Nikdy na těch několik dní nezapomenu. Byly to nejlepší dny za poslední rok! Já, Lůca, Sandy, Barča, Hanča a Kája - díky!



Ale i tenhle výlet skončil. A já se na pár dní ocitla doma. A pak to všechno začalo.

Stěhování...

Nové město..

Nová škola...

Noví lidé...

Nebudu vám lhát. Miluju to! Miluju Olomouc, miluju svou školu a zbožňuju své nové kamarády. Dala jsem sbohem Ostravě a zamilovala se do Olomouce. Je to vůbec možné? Jsem šťastná. Tedy... alespoň jsem byla. Dodnes. Do dne, kdy mi mizí kus mého života. Spřízněná duše.

Přežije-li přátelství prvních pět let, je už navždy. A já tomu věřím! Protože tohle už ani není přítelství, to je osud. Dlouhých čtrnáct let jsi tu byla. Měly jsme to k sobě - kdysi deset minut - poslední roky necelou hodinu. A teď? Přes půlku Evropy... Ale ty víš, že tady na tebe budu čekat. Ty totiž víš, že jsem schopná pro tebe udělat cokoli.



Protože my jednou budeme slavné! Ty budeš slavná díky biomedicíně a já o tobě budu psát knihy. A budeme chodit na kávu o šesté. Proč? Protože můžeme! Protože z těch dvou malých neohrabaných holčiček vyrostly nejlepší kamarádky, které si jdou za svými sny.

Není to loučení. Je to jen ahoj. Takže ahoj, uvidíme se na na posekaném vrcholku havraního hnízda. PS: Budu ta na indickém slonu!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.