Můj rok 2016

Já vím, já vím, já vím - dělají to všichni a já musím taky? Ano i ne. Nedělám to proto, abych se tady vychloubala, jak skvělý a zároveň na prd rok jsem měla. Dělám to pro sebe, abych si uvědomila, co se všechno odehrálo. Abych si uvědomila, že to nebyl jen samý stres a nejistota. Ale pokud máte chuť si něco přečíst, doporučuji si vzít šálek teplého čaje a deku.

Vítám vás ve svém roce 2016!



Už od prvního ledna tohoto roku jsem si říkala, že chci, aby tento rok byl jiný. Kromě těch důležitých životních rozhodnutí a zkoušek jsem chtěla dělat radost i sama sobě v jiných směrem. A tak krátce po začátku nového roku vznikl v jedné aplikaci, kterou mám ve svém telefonu, mnou vytvořený seznam sedmi přán. (Jo, kdyby se někdo ptal - Ano, opravdu mám moc ráda číslo sedm.) Obsahoval pár dětinských přání, ale i cíle, kterých jsem opravdu chtěla dosáhnout. A věřte tomu nebo ne - k dnešnímu dni jich mám šest splněných. *tlesk*

Pro větší pořádek jsem se rozhodla svůj rok rozdělit do čtyř skupin - Wattpad, škola, kamarádi, ostatní. Já vím, moc originální…

WATTPAD


Kdo by nevěděl, je to taková ta oranžová stránka, kam mohou amatérští autoři publikovat své literární výplody. Jo, tohle jsem řekla moc hezky. No nic, jdeme na to!


Během tohoto roku jsem zvládla napsat pět knih a šestou mám rozepsanou. Ne, já nejsem magor! Možná… Z toho tři dopomohly k tomu, abych dokončila svou šestidílnou sérii. Což je pro mě neskutečný úspěch. A především z toho důvodu, že tato série ještě teď slaví velký úspěch u mých čtenářů.

Dalším takovým hezkým úspěchem byl fakt, že tři z mých knih přesáhly hranici dvaceti tisíc přečtení! Dodnes poměrně nechápu, co na tom čtenáře tak moc fascinuje. Ale jsem asi až příliš sebekritická. Občas.

A v neposlední řadě mě k dnešnímu dni na Wattpadu sleduje téměř 240 lidí a každým dnem jich přibývá. A skoro každý den se setkávám s neskutečně úžasnými komentáři a zprávami, které mi mí čtenáři píší. Je to jako splněný sen každého amatérského autora.

Jo a málem bych zapomněla! Krom toho, že jsem byla v ten samý den nazvána názevem pro intimní část ženského těla, jsem vyhrála v prosinci svou první Wattpad soutěž! *fanfáry*

ŠKOLA


Jo, všichni s ní máme problém. A víte, co mi všichni na začátku roku 2016 říkali? Že v květnu maturuju. A víte, kdy to Nikol konečně došlo? Na konci dubna! *tlesk, tlesk*


Myslím, že mi všichni dají za pravdu, když řeknu, že maturita je spíš zkouška nervů než zkouška dospělosti. Ano, byla jsem vynervovaná, ale paradoxně až před ústní částí, které se většina mých spolužáků ani nebála. Ale zvládla jsem to! A hlavně se mě neptejte za kolik, protože se mě na to nedávno zeptala má očařka a já si za nic na světě nemohla vzpomenout. Trapas…

Pár dní po maturitě mě čekaly přijímací zkoušky. Už v té době jsem věděla, že jsem přijata na jednu vysokou, kterou jsem ovšem měla jen jako záložní plán. A tak jsem se jednadvacátého května společně s mým kamarádem, který dělal přijímačky na stejné fakultě jako já, vydali na další takovou maturitu. Naše hrdinské hlášky typu „Teď se půjdeme projít a budem se učit v noci." skončily asi nějak takto: Bylo devět hodin večer a my zapnuli můj notebook, abychom se začali učit. Mezitím nám dovezli pizzu. My se i při jídle učili. V deset hodin jeden z nás začal pouštět písničky a tím naše učení skončilo. Šli jsme spát ve tři ráno a v šest vstávali. *tlesk, tlesk, tlesk* Víte, co je na tom nejlepší? My ty přijímačky oba dali!

A s tím se tedy pojí fakt, že Nikol devatenáctého září nastoupila do prvního semestru na Univerzitu Palackého v Olomouci. Předtím jsem samozřejmě ještě jela na tzv. Seznamovák, ale o tom bych se tady moc nerozepisovala. Nicméně jsem začala studovat obor, který jsem si vysnila. Dobře, dozvěděla jsem se o něm asi nějak na konci roku 2015, ale chápeme se.

Co se týče vzdělání - jo, tenhle rok byl celkem úspěšný!

KAMARÁDI


Myslím, že o tomhle tématu bych mohla mluvit klidně i hodiny. Bohužel si nejsem jistá, že bych tady měla zmiňovat úplně vše, ale pokusím se alespoň něco vám povědět. Tak trochu všeobecně.

Hlavním zjištěním tohoto roku byl fakt, že někteří lidé mi za moje nervy opravdu nestojí. Co to znamená? Plno z nich jsem ze svého života zcela vyškrtla. Což mi způsobilo menší problémy, ale z těch se nějak pomalu dostávám. Protože já opravdu nemám chuť mít nablízku osoby, které ani neprojeví zájem a které ke mně nedokáží být upřímné. Stejně jako nesnesu ty, kteří si myslí, že jsou hrozně dospělí, ale přitom se chovají naprosto trapně. Jo a ještě jednu kategorii nemám ráda - ti, kteří si neváží toho, co mají.

Během roku jsem poznala i ztratila několik lidí. A byli to i velice blízcí lidé. A jsou situace a chvíle, u kterých lituji, že jsem se k jistým lidem zachovala tak, jak jsem se zachovala. A to v obou směrech - dobře i špatně. Hodně lidí si mě dokázalo omotat kolem prstu a já hloupá se nechala. Opravdu toho lituju. A pokud toto čte osoba, která ví, že píšu o ní - omlouvám se. Ty víš, jak dokáže manipulovat s lidmi, a vážně mě to mrzí. Snad mi to odpustíš…


Současně jsem ale letos poznala, kdo je má opravdová kamarádka. Ba dokonce ta nejlepší. Stále při mně, když jsem byla na dně. Psychicky jsme se podporovaly, když nás čekala maturita. I obávané odloučení. Stála při mně, když jsem se hroutila z toho, že nezvládám školu. A já tu byla pro ni, když potřebovala oporu při svých osobních krizích. Snad to moc dobře ví. Letošní chata byla nezapomenutelná - na tři roky přesně! Kdybychom chtěly, nepovede se nám to. Ale dlouhá procházka v dešti, kulinářské zážitky a tajné chatování v lese - to nám zůstane navždy!

Díky Wattpadu jsem poznala nové lidi – a nejvíc jsem asi ráda za Zuzíka! Bydlíme tak blízko, ale obě jsme líné za tou druhou jet. Klasika… Ale ona mě vždycky dokázala rozveselit. Dokázala si se mnou zanadávat, když bylo potřeba. A hlavně jsme zvládly vymyslet ty největší kraviny, jaké člověk vymyslet může. Jo, naše noční chaty mluví za vše… A naše neplánované setkání bylo nejlepší! Jsem ráda, že tě mám a slibuju, že za tebou jednou přijedu!

Mohla bych tu mluvit ještě o jednom člověku. Ale nejsem si jistá, že by mi stačila slova. Radost, smutek, vděčnost, zklamání - my dva to je jako horská dráha. Jsou dny, kdy jsem byla za tuto osobu ráda, ale teď převládají ty, kdy sama nevím, co vlastně chci. Není to špatný člověk. Jen se nechová tak, jak by měl. A to mě mrzí. Protože on ze mě udělala to, kým jsem. Ať se pak nediví, že se k němu takhle chovám. Udělala si to ze mě sám.

OSTATNÍ


Poslední kategorie, která bude naplněna směsicí opravdu všeho!

Letos jsem se konečně podívala na ostravský majáles. A viděla naživo Xindla X! Byla jsem po dvou letech na hlučínských westernových závodech. Opět jsem navštívila Vídeň. Byli jsme v muzeu klobouků v Novém Jičíně. Fotili tablo. Poznala jsem Olomouc! Objevila jsem krásu Komenského sadů. Stala se ze mě hnědovláska. Založila jsem si znovu blog. Začala jsem aktivně používat Twitter. Byla jsem asi na třech koncertech Slzy. A šla nejlepší kamarádce na maturiťák.


Taky jsem si splnila sen a poprvé se podívala na CineTube. Poprvé to bylo na jaře v Novém Jičíně a podruhé v létě v Ostravě. Ještě někdy na konci srpna jsem z toho byla úplně hotová. Dnes už na to ani nechci raději vzpomínat. Ano, setkala jsem se s lidmi, které obdivuji - Martin (aha Ati), Kovy a Lukefry - současně z toho všeho mám smíšené pocity. Také jsem navštívila autogramiádu Já, jůtůber Tour, kde jsem se opět potkala s Martinem. A na dovršení všeho jsem byla i na Já, jůtůber Live. Řeknu to takhle - jsem ráda, že jsem ty lidi potkala, ale víckrát už na žádnou takovou akci asi nepůjdu. Dospěla jsem.


Je určitě spousta dalších věcí, které se v tomto roce udály, ale má paměť už není to, co bývala. Proto to tady zakončím…

Skládám poklonu všem, kteří to dočetli až sem. Moc vám děkuji za vaši podporu a přeji vám všem, aby rok 2017 byl tím nejšťastnějším ve vašich životech!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy