Přeskočit na hlavní obsah

Má nejlepší kamarádka – prokrastinace

Známe to úplně všichni. A upřímně bych chtěla vidět člověka, který nikdy neřekl, že něco udělá později. A to jen proto, aby se té činnosti vyhnul. Protože přiznejme si - každému se občas něco nechce dělat. A je jedno, jestli nám je dvanáct, dvacet, nebo pětašedesát. Ano, dnes bude řeč o prokrastinaci!


Úkol do školy, který nikdo nechápe, takže proč si s ním ničit den? Seminární práce, která má mít rozsah minimálně deseti stránek, ale má se odevzdat až za dva měsíce - proč se teď stresovat? Korekce dvacáté kapitoly, kterou odložím se slovy: "Vždyť publikovala teprve kapitolu šestnáctou, mám čas." Účty a faktury ve schránce, které doslova volají, aby je člověk zaplatil, ale času je přeci dost… No dobře, to poslední bych moc nepodceňovala.

Za posledních pár měsíců - zhruba tak od dubna, kdy jsem byla nucena se začít učit na maturitu - jsem si začala uvědomovat skutečný význam slova prokrastinace. Ne, není to lenost. Je to jen růžová představa toho, že na splnění úkolu máte dostatek času. Bohužel černá realita vám brzy hodí kámen do tváře. Fňuk…

„Ahoj, já jsem Nikol a od svého nástupu na vysokou školu jsem závislá na prokrastinaci," řekla. A celou místností se rozlehlo sborové: „Ahoj, Nikol! Jsme s tebou!"

Ano, bohužel to tak je. Od mého nástupu na vysokou školu se můj stav zhoršil. Místo toho, abych v týdnu byla produktivní a dělala něco užitečného, musím si vše nechat na víkend, kdy jedu domů. Tudíž celý víkend nedělám nic jiného než školu, školu a zase školu. Tleskám si! Lépe jsem to nikdy vymyslet nemohla. *facka*

Šla jsem takhle jednou do knihkupectví. Ano, jsem ten člověk, který v knihkupectví tráví poměrně značnou část roku, ale nic si nekoupí, protože na to nemá. Smutné, co? *hi-five Werika* Nicméně jsem narazila na velice zajímavou knihu - Konec prokrastinace. Jako vážně něco takového existuje? Wau! Každopádně, vážně malou chvilku (asi tak mikrosekundu) jsem uvažovala, že bych to zkusila. Ale pak jsme si řekla, že to počká na někdy jindy… Haha, chápete, že jo?

Co z toho plyne? Prokrastinace je jako nejlepší kamarádka - je jako vaše druhá já a jen tak se jí nezbavíte. Věřte mi! A někteří asi ani nechcete. Tedy já si nejsem jistá, že se chci své nejlepší kamarádky bavit. Ano? Ne, fakt ne…

Jo a víte, co bych právě teď měla dělat? Učit se slovíčka do němčiny, protože zítra ráno píšu test. A co dělám? Píšu tenhle úžasný článek o prakrastinaci. Yey!


Prokrastinaci zdar!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Je tomu necelých šest měsíců, co jsem se aktivně začala zajímat o ostatní blogy. Prošla jsem jich opravdu hodně – lifestyle, fashion, zaměřené na filmy, literaturu, studentský životy… A mezi tou spoustou začínajících, ale i již zaběhnutých populárních blogů jsem si našla své oblíbence. A dnes bych vám je ráda představila.

ROZHOVOR: Dominika Elizabeth Hladíková

Mladá slovenská blogerka a začínající spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková. Slečna, kterou zajisté již znáte z mých předchozích článků, kupříkladu z mé recenze na její knihy Odtiene dúhy. Dnes vám přináším krátký rozhovor o její „kariéře“ vášnivého pisálka.