Bumerang – Kapitola 1.

Jesse Hunter kráčel po štěrkové cestě ke svému automobilu. Na sedadlo spolujezdce odhodil modrou sportovní tašku, do které si před pár chvílemi zabalil nějaké své staré oblečení. Na sobě měl otrhané hnědé kalhoty, kostkovanou košili a rozpadající se polobotky. Jeho vzhled byl v naprostém kontrastu k domu, ve kterém posledních několik let žil.

Otočil se na honosnou vilu. Ta mu již osm let poskytovala útočiště. Byl to jeho domov. Až do dnešního rána.

„Zkurvenej barák,“ pronesl sotva slyšitelně.

Posadil se na trávník a zadíval se na svůj bývalý domov. Zašmátral rukou v kapse u kalhot a vytáhl krabičku cigaret. Jednu si dal do pusy a zapálil ji. Nasál a pomalu vyfoukl malý obláček kouče. Pozoroval, jak se šedivá skvrna vznesla k nebi a po pár okamžicích se zcela rozplynula. Rozplynula se jako jeho minulost. Alespoň on to tak chtěl. Nejraději by za vším udělal tlustou čáru a začal od začátku. A proto nyní seděl tady a ne ve své tajné kanceláři ve sklepě.

Přejel si pohledem vilu, krytý bazén spojený s tím venkovním a začátek japonské zahrady. Pro obyčejného člověk by to byl ráj. Pro něj to byla už jen okoukaná skutečnost. Vila postavená na lidské krvi. Dodnes si pamatoval, jak získal potřebné peníze – jeden podnikatel, nevychovaná dcera a nevěrná manželka. Lidé v okolí ho obdivovali. Byl bohatý. Kdyby jen tušili, proč tomu tak bylo.

Zaslechl zvonění telefonu. Oklepal popel do trávy a telefon vytáhl ze zadní kapsy svých kalhot. Volal mu Danny West – jeho spolupracovník přezdívaný jako Uklízečka. Dokázal místo činu uklidit tak dokonale, že nikdo na nic nepřišel. Obdivoval ho za to. Sám po těch letech dokázat vraždit takřka beze skvrny.

Dnes ale opravdu neměl náladu s ním mluvit. Po tom maléru minulý měsíc neměl chuť mluvit s nikým. Málem ho chytli při jeho posledním činu. Nepřišlo mu však, že by se choval neopatrně. Možná ho spíš podrazil člověk, který si jeho služby objednal. Neznal jeho jméno. A to ho už tehdy mělo trknout. Někdo se mu chtěl pomstít a napráskat ho policii.

Telefon začal vyzvánět znovu. Jesse neměl rád, když ho někdo rušil z jeho hlubokých myšlenek a vzpomínek. Opět ta stejná osoba. Uznal, že týden nezvedat svému kamarádovi telefon bylo možná kruté. Měl by se polepšit. Chce přeci začít znovu.

„Co chceš, Danny?“ pronesl nevrle do telefonu.

„To je dost, chlape,“ zasmál se muž na druhé straně, „mám pro tebe prácičku. Teda, pro nás oba.“

„Danny, říkal jsem ti, že si dávám volno,“ připomněl mu. Tohle byl důkaz toho, že ho jeho vlastní kamarád neposlouchá. Udusil cigaretu o trávu a vyčkával na Dannyho reakci.

„Brácho, tohle nám vynese balík větší, než o jakém jsme kdy snili,“ přemlouval ho. To byla další věc, kterou Jesse Hunter nesnášel – přemlouvání. Připadal si vždy jako malé dítě, kterému se nechce vstávat do školy.

„Je mi to jedno,“ pokrčil rameny, „nechci teď žádné zakázky.“

„Milión dolarů! To tě vážně neláká?“

Jesse se zamyslel. Možná by mohl. Naposledy. Ještě jednou by si mohl obléknout svůj černý plášť. Ještě jednou by si mohl vychutnat ten úžasný pocit.

„Tak přeci o tom uvažuješ,“ pronesl Danny, když Jesse dlouho nic neříkal.

„Ne, já teď nemůžu. Sbohem…,“ odvětil.

„Brácho…,“ ozvalo se z telefonu, ale to už Jesse zmáčkl červené tlačítko. Hovor byl ukončen. Konečně. Málem k tomu zase sklouzl. Málem se zase stal tím divoký a nezkrotným zvířetem.

Opět se zadíval na vilu. Bylo mu líto ji ničit, ale musel. Musel smazat veškeré důkazy. Chtěl začít s čistým štítem. A minulost mu nesměla stát v cestě.

Ze sportovní tašky ležící v autě vytáhl předem připravenou láhev. V kapse opět nahmatal zapalovač a se zaujetím si prohlížel malý plamínek. Musel to udělat.

Zapálil kapesník uvnitř láhve. Díky benzínu začal ihned hořet. Vstal a láhev hodil daleko před sebe. Dopadla na terasu dlážděnou bílým mramorem a s cinknutím se roztříštila. Drobný plamínek z láhve vyskočil a začal se šířit po okolí. Všude byl rozlitý benzín. Jesse si dal záležet, aby polil každičký kousek svého starého domova. Chtěl zničit úplně vše.

Plameny už šlehaly dva metry vysoko a všiml si, že dorazily i do prvního patra. Zamířil ke svému autu a posadil se na sedadlo řidiče. Plameny ho fascinovaly. Nejraději by se na ně díval celý den. Vyzařovala z nich síla. Pamatoval si, že tyhle živé žhnoucí tanečnice miloval již od dětství. Vybavoval si vzpomínky, kdy podpálil matce sukni. Zcela omylem. Tenkrát z toho měl velký problém. Ale i tak se mu ty drobné tančící plamínky na matčině sukni líbily.

Z dáli zaslechl něčí volání. Někdo už poznal, že vila hoří. Byl nejvyšší čas zmizet. Otočil klíčkem v zapalování. Auto s tichým zapředením nastartovalo. Jesse Hunter se ve zpětném zrcátku naposledy podíval na hořící vilu. Pak sešlápl plyn a auto se sotva slyšitelně rozjelo po příjezdové cestě pryč.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Počteníčko aneb Mé oblíbené blogy

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy